O autorovi
Jmenuju se Hana Danková a jsem výtvarnice a lektorka výtvarných kurzů.
Tedy - původně jsem překladatelka, ale moje tělo si řeklo o změnu.
Jak? Inu, jednoduše: jeden úraz (ten jsem vyignorovala, nepřišel mi nijak významný), vzápětí druhý (já zase žádná reakce) a pak ještě třetí.
Teprve ten mě přiměl zamyslet se nad tím, že mi možná moje tělo dává najevo, že dělám v životě něco špatně.
\nDošlo mi, že musím zpomalit, vystoupit z toho kolotoče a začít hledat.
Hlavně sebe sama.
Zjistit, kdo jsem a co chci.
Jaká jsou má přání a touhy a co chci vlastně v životě dělat, kam chci směřovat.
Do té doby jsem byla natolik ovlivněná svým okolím a tou všudypřítomnou honitbou za výkony, že jsem si vůbec nebyla ochotná připustit, že bych mohla chtít něco jiného.
\nVýsledek?
\nPředevším jsem si uvědomila, že JSEM ŽENA.
A že to znamená, že NEMUSÍM.
Nemusím se vyrovnat mužům.
Nemusím se honit za výkony a výsledky.
Nemusím stíhat.
Můžu si dovolit něco nezvládnout nebo nestihnout.
Můžu si dovolit požádat o pomoc.
\nRozvedla jsem se, dala jsem si skoro dvouletou pauzu od práce, a pak jsem se začala věnovat tomu, po čem jsem celý život toužila: malování.
A protože mě odjakživa bavilo předávat zkušenosti a informace dál, začala jsem malbu a kresbu i učit, což je práce, která mě úplně obrovsky naplňuje.
\nNejvětší uspokojení mi přinášejí portréty, zejména starých lidí, v jejichž očích dokážu číst moudrost prožitých zkušeností a sílu jejich životních příběhů.
Snad v nich dokážete číst i vy.
Zobrazit profil
