Hana Danková

Jmenuju se Hana Danková a jsem výtvarnice a lektorka výtvarných kurzů.

Tedy - původně jsem překladatelka, ale moje tělo si řeklo o změnu.

Jak? Inu, jednoduše: jeden úraz (ten jsem vyignorovala, nepřišel mi nijak významný), vzápětí druhý (já zase žádná reakce) a pak ještě třetí.

Teprve ten mě přiměl zamyslet se nad tím, že mi možná moje tělo dává najevo, že dělám v životě něco špatně. \nDošlo mi, že musím zpomalit, vystoupit z toho kolotoče a začít hledat.

Hlavně sebe sama.

Zjistit, kdo jsem a co chci.

Jaká jsou má přání a touhy a co chci vlastně v životě dělat, kam chci směřovat.

Do té doby jsem byla natolik ovlivněná svým okolím a tou všudypřítomnou honitbou za výkony, že jsem si vůbec nebyla ochotná připustit, že bych mohla chtít něco jiného. \nVýsledek? \nPředevším jsem si uvědomila, že JSEM ŽENA.

A že to znamená, že NEMUSÍM.

Nemusím se vyrovnat mužům.

Nemusím se honit za výkony a výsledky.

Nemusím stíhat.

Můžu si dovolit něco nezvládnout nebo nestihnout.

Můžu si dovolit požádat o pomoc. \nRozvedla jsem se, dala jsem si skoro dvouletou pauzu od práce, a pak jsem se začala věnovat tomu, po čem jsem celý život toužila: malování.

A protože mě odjakživa bavilo předávat zkušenosti a informace dál, začala jsem malbu a kresbu i učit, což je práce, která mě úplně obrovsky naplňuje. \nNejvětší uspokojení mi přinášejí portréty, zejména starých lidí, v jejichž očích dokážu číst moudrost prožitých zkušeností a sílu jejich životních příběhů.

Snad v nich dokážete číst i vy.