Popis díla
Když jsem maloval "Luděk Proks - Švestky a podzimní nálada na Vysočině", stál jsem na kopci nad Vysočinou, kde se podzimní vítr proplétal holými větvemi stromů. Ta šedá obloha, plná těžkých mraků, se zrcadila v zelených loukách, ještě teplých od posledních slunečních paprsků. Cítil jsem chlad na kůži, ale zároveň tu zemité teplo pod nohama, kde švestky padaly na měkkou půdu. Každý tah štětcem nesl do sebe tichou melancholii, ale i útěchu v té přírodní kráse, která se pomalu ukládá ke spánku. Maloval jsem to s láskou k těmto okamžikům, kdy čas zpomalí a všechno se zdá být v rovnováze. Doufám, že tento obraz přinese kousek té podzimní duše i do vašeho domova, kde budete moci naslouchat šepotu Vysočiny. Malý formát na šepsovaném kartonu
O autorovi
Narodil se 28. března 1970 v Humpolci.
V první polovině devadesátých let navštěvoval pražský ateliér ak. malířky Věry Šteflové, kde si osvojil praktické a tradiční řemeslné dovednosti techniky olejové malby.
Po absolutoriu vysokoškolského studia ekonomických věd se znovu vrátilk malování a střídavému životu v Praze a v Budíkově u Humpolce v malebném zákoutí Českomoravské vysočiny.
V letech 2005–2012 docházel do výtvarného ateliéru Praga Prima, který má tradici více jak 70 let.
Zde postupně sbíral další zkušenosti s olejomalbou zátiší a kresbou portrétů pod vedením ak. malířů Miroslava Pesche a Lukáše Bradáčka.
\nZlom v jeho výtvarném směřování znamenalo setkání s Mgr.
Monikou Sichrovskou, malířkou a pedagožkou, vyučující a profesionálně praktikující krajinomalbu.
\nUmělecky je mu velice blízká především tradiční česká krajinářská škola Julia Mařáka a jeho žáků Antonína Slavíčka, Bohuslava Dvořáka, Františka Kavána, Oty Bubeníčka, Jana Honsy, Otakara Lebedy, Jaroslava Panušky a další, jejichž díla obdivuje a zároveň z nich čerpá inspiraci pro vlastní tvorbu.
Ve volném čase k malování vyhledává zejména různé motivy z krajiny rodné Vysočiny, Táborska a Šumavy.
\nPoslední samostaná výstava nazvaná Od Budíkova a dál z roku 2024 byla ohlédnutím za jeho tvorbou posledních čtyř let.
Právě rodný kraj a okolí vesnice Budíkov, která se nachází v těsném sousedství Lipnice nad Sázavou, nabízí bohatou oblast inspirace pro tvorbu každého krajináře.
V tomto ohledu můžeme parafrázovat slova samotného Julia Mařáka, že v podlipnickém kraji jsou motivy na celý život.
A to navzdory faktu, že příroda zde prožívá těžké období.
Je stále devastována kůrovcem i agropodnikáním orientovaným výhradně na maximalizaci zisku.
Je to doba, kdy je potřeba si pospíšit, krajinářské motivy se proměňují bohužel směrem, který si nemůže přát žádný slušný člověk.
Je stále těžší a těžší před takovou krajinou jen nestát s paletou a nepokusit se do přírody samotné a jejích intimních zákoutí vstoupit zajímavým a nevšedním obrazem.
Je zřejmé, že něco jiného je v tomto kraji žít a něco jiného sem dojíždět a chtít být blízko uměleckých námětů, i když nejsou plně obsahem malířova života.
Ztotožnění se s krajinou, o které se dříve pokusily mnohé slavné generace krajinářů worpswedské, mařákovské a dalších škol až na výjimky nedopadlo dobře.
Rainer Maria Rilke v jedné studii uvádí: Co chtějí malíři mezi těmito lidmi? Na to je třeba odpovědět, že nežijí mezi nimi, ale stojí před nimi zrovna tak jako před stromy a věcmi… Přicházejí zdaleka…
\nKromě již zmíněných krajinářských motivů z okolí Budíkova byly na výstavě obrazy z dalších míst Čech, které malíř navštěvuje při rodinných cestách a výletech.
Mezi nejoblíbenější, z hlediska námětů, patří bezesporu Šumava a tamní hvozdy.
Kraj s velmi malou hustotou osídlení, nicméně velkou koncentrací turismu.
I zde se krajina postupně proměňuje, jen tempo naštěstí neurčuje pouze turistický byznys, ale především ochrana tamní přírody.
\n
\n
Zobrazit profil
