Nikola

Umění mám v sobě celý život.

Umění je život sám o sobě.

Můj táta mě vedl od malička k tvoření.

Sám když byl mladý, tak rád maloval.

Než mi zmizel ze života, předal mi to, co mi předat měl a hlavně mi ukázal tu čistou lásku k samotné tvorbě.

Na umělecké škole, kam jsem chodila mě kreslení přestalo bavit, jelikož jsem typ člověka, který se neřídí tolik podle daných pravidel.

Proto je mi nejbližší abstraktní tvorba.

Tam můžu vyjádřit samu sebe.

Tam se čas zastaví, člověk tak nějak svým způsobem medituje.

Díky svým rukám, předává své myšlenky, emoce a pocity na plátno, který má svůj jedinečný příběh.

Postupem času jsem si zalíbila kreslit i portréty známých osobností, ale jelikož stále miluji barvy, tak jsem to spojila do jednoho, kde do kresby přidám trochu té abstrakce.

Každé dílo, které je tvořeno láskou je unikátní.

Abstrakce je zajímavá v tom, že si v ní každý najde to, co v momentální chvíli potřebuje.

Ten, kdo i na samotný život pohlíží jako na samotné plátno, kde se odehrává vše, co samotný život prinasi, ten dokáže ocenit a vidět krásu v samotné tvorbě.