Martin Weinpold

Narodil jsem se v nejkrásnějším městě na světě, a to přímo v jeho centru.

Praha!Již před nástupem na základní školu jsem měl stále na stole čtvrtku a v ruce obyčejnou tužku. „Obkresloval“ jsem ilustrace pana Borna z knihy Macha a Šebestová a vůbec vše, co mi přišlo pod ruku.Během základní školy jsem se sám přihlásil na Lidovou školu umění, kde jsem „studoval“ veškeré základy od kresby přes malbu, až k základu sochařství.

No, a tady přišel začátek konce… Vytvářet chobotnici ze sádry, kterou pak jen horko těžko nesete temnými ulicemi Starého Města se mi nelíbiloVe chvíli, kdy jsme měli za úkol ztvárnit jedno a to samé téma (od té doby nenávidím báji o Prometheovi) stále znovu a znovu jen různými technikami, to nebylo nic pro malé dítě a tak moje cesta v Lidové škole umění skončila.Malovat jsem však nepřestal, i když po revoluci se mi do ruky dostal častěji spray než tužka nebo štětec.

Realizace „na hraně“ byla dobrou školou k další tvorbě a rychlé volbě barev i tvarů.

Snad právě proto mě více zajímá cokoliv jiného než superrealistické kresby a malby (od toho mám fotoaparát) a jdu si cestou svou, snad zčásti čitelnou a z jiné části k zamyšlení.