Jane H.

Malířka „Miluji intenzivní barvy“ a jsem i trochu netrpělivá.

To byl také jeden z důvodů, proč jsem začala pracovat s akrylovými barvami.

Kromě toho, že rychle zasychají, s různými druhy světla se mění.

A to mě fascinuje.

Dovedou být tajemné a neustále nás držet v napětí.

Jaký tah štětce nám prozradí, nebo jaké další barevné tóny nám poodhalí.

Postupem času jsem objevila i kouzlo olejových barev a jejich jemnost.

Ráda tyto techniky navzájem propojuji.Začínala jsem s plátny menších rozměrů, ale postupně mě uchvátily větší plochy.

Na obrazech velkého formátu se totiž teprve můžu pořádně rozmáchnout.

Prolínáním barev a tahů vnáším do obrazu dynamiku, hloubku nebo naopak lehký opar neviditelných a všudypřítomných energií.Mám ráda abstraktní a intuitivní malbu.

Moje obrazy se časem rozběhly do tří směrů: obrazy „přísně osobní“, energeticky aktivní a volná tvorba.

Terapeutka, léčitelka, šamankaMalba je přirozenou součástí mého života, stejně jako léčení sebe i druhých.

Toto vše se navzájem doplňuje a propojuje.

Léčím na úrovni srdce, ne na úrovni hlavy.

Většinou je totiž velký rozdíl mezi tím, co si myslíme, a tím, co skutečně naše srdce, duše potřebuje.Často přemýšlím, jak pojmenovat svoji práci… terapeutka, léčitelka, šamanka?"Já sama bych se nazvala šamanským průvodcem.

Vidím, cítím, vnímám energie, barvy, Bytosti z různých světů, které se mnou komunikují"Ať je to rostlinná či živočišná říše, živly nebo světelné úrovně - stejně jako se prolínají tyto světy a jsou nám nápomocny, tak se prolínají i způsoby mého léčení.

Nechávám se vést, předávám léčivé energie, vzkazy nebo nastavuji potřebné zrcadlo.

Přesně tak, jak člověk v danou chvíli potřebuje, jak je připravený a nakolik otevřený vůči změnám.

Učím se od různých šamanů a léčitelů, ale respektuji i klasickou medicínu.

Učím se a vycházím také ze svých osobních zkušeností a prožitků, neboť není silnější zkušenosti než té osobní.

V životě mě potkaly těžké chvíle plné bolesti, které mne hluboce zasáhly po úmrtí matky, prožila jsem zoufalství při ztrátě dítěte, útok na mé ego při finančním bankrotu i zlomené srdce při rozchodu.

Byly to chvíle plné beznaděje, ztráty víry a důvěry v sebe.

Stála jsem na rozcestí - rezignace nebo život.

Rozhodla jsem se, že svůj život „nezahodím“ a zúročím své léčivé schopnosti, které se hlásily už dávno předtím.

A jak jinak, začít jsem musela sama na sobě.

Naštěstí nic netrvá věčně, a jak praví jedno zenové přísloví: „Za mraky je vždy čisté nebe.“ A tak se postupně hodiny plné pláče přeměnily v hodiny plné pohody a harmonie.Roky to byly těžké, ale naučily mě soucitu a chápání druhých.

Pomohly mi také ještě více si uspořádat a potvrdit vlastní hodnoty a takto posílena jsem byla připravena vykročit vstříc novému životu. Životu s úsměvem nejenom na rtech, ale i zpátky v srdci.Od té doby vím, že Vesmír je nám nápomocen.

Stačí mu jen trošičku vyjít vstříc, a to hlavně tím, že na sobě začneme pracovat.

Neznamená to „zbláznit se“ a začít „ulítávat“ mimo realitu...

Znamená to přijímat nové věci, měnit úhly pohledu, zbavovat se nezdravých vzorců chápaní a chování a více otevírat svá srdce.

A při tom všem zůstat pevně nohama na zemi ve spojení s Matkou Zemí.