Alena Perknerová

Tvořím ze světů, které nejsou vidět očima, ale cítit srdcem.

Obrazy ke mně přicházejí jako vlny – tiché vnitřní záblesky, záblesky snů, šepoty duše.

Malba je pro mě rozhovor s něčím větším, co nelze pojmenovat – a přesto to existuje.

V každém obraze je kus ticha, kus bolesti, kus naděje i zázraků, které se dějí, když se člověk zastaví a opravdu vnímá.

Barvy jsou pro mě energií, symbolem, přítomností.

Vrstvím je tak, jak se vrství život – někdy jemně, jindy s bolestí, ale vždy opravdově.

Neplánuji, nechávám se vést.

Obrazy vznikají, když mlčím a poslouchám.

Každé dílo je mapou.

Ne mojí, ale společnou – pro toho, kdo se v něm najde.

A když se dotkne vaší duše, pak už patří i vám.